„Projektant spočítal, že pokud by se měla budova opravovat, vyšlo by to na 350 milionů korun bez DPH. A to by se jednalo jen o zdi, tedy podstatu toho domu,“ řekl krajský radní pro školství Jaroslav Bradáč.
Projektant vypracoval také propočet, podle kterého by demolice budovy a stavba nové vyšla na polovic. Protože je školní budova památkově chráněná, pošle kraj posudek na ČVUT. To má zpracovat stanovisko k odejmutí ochrany.
„Domnívám se, že z budovy nezbude skoro nic, tedy ani nebude co chránit,“ poznamenal Bradáč.
Kvůli hrozící demolici a stavbě nové části školy potřebuje kraj projekt, na kterém chce začít pracovat po sejmutí památkové ochrany. Podle Jaroslava Bradáče jistě nebude stavba nové budovy otázkou jednoho roku, přesto do toho musí vedení kraje jít. O tom, jak by měla vypadat a zda by mohlo jít například o repliku, je zatím podle radních předčasné hovořit, neboť je zpráva příliš čerstvá.
Škola prozatím poprázdninovou výuku studentům zajistila, vedení kraje ale upozornilo, že ve staré budově jsou i odborné dílny. „Pokud budeme mít problém, musíme vyjednávat s ostatními školami a také výrobci a zaměstnavateli, zda by studentům umožnili, aby odbornou výuku absolvovali u nich,“ uvedl Jaroslav Bradáč.
Kraj některé volné budovy má, jenomže nikoli v Karlových Varech. „V pondělí jsme hovořili i o možnosti, že je v karlovarské městské části Bohatice opuštěná škola, jestli by třeba v tomto směru nevypomohl magistrát,“ naznačil krajský radní pro zdravotnictví Jan Bureš.
Kvůli uměleckoprůmyslové škole se vedení kraje nejspíš obrátí o pomoc na ministerstvo financí.
„Dostala jsem informaci od pana radního, že tato situace už nastala v některém z měst či obcí České republiky. Toto město či obec pak požádala ministerstvo financí o příspěvek, neboť šlo o nenadálou situaci, a ministerstvo jej poskytlo,“ uvedla hejtmanka Jana Vildumetzová. Kraj ale podle ní musí o věci zjistit ještě další informace.
Osud jako u paláce Baťa
Podobný osud jako střední uměleckoprůmyslovou školu potkal v regionu už například funkcionalistický palác Baťa v Mariánských Lázních. I jemu se stal osudným takzvaný hlinitanový cement, který hojně využívalo stavebnictví v první polovině minulého století. Palác musel jít k zemi a mariánskolázeňskou Hlavní třídu nezdobí už více než rok.
„Hlinitanové cementy se tehdy používaly proto, že urychlovaly jednotlivé cykly. Klasicky by museli stavebníci čekat tři týdny, v případě tohoto cementu mohli například za sedm či deset dní začít se stavbou dalšího patra. Tato přísada urychlovala zrání betonu,“ popsal krajský radní pro regionální rozvoj a stavař Josef Janů.
Kraj přišel na problematickou přísadu zhruba dva roky po odizolování a odvodnění budovy. Podle Jaroslava Bradáče je velké štěstí, že to bylo včas. Studenti nesměli kvůli prasklinám od dubna vstupovat do některých učeben, součástí starého křídla byla i téměř desítka bytů.
Stavební úřad koncem června rozhodl, že se jejich obyvatelé musejí kvůli špatným stropním konstrukcím okamžitě vystěhovat. Šlo o třináct nájemníků.
