Jen ruiny staré věže a zbytky základů obytných domů. To je vše, co zbylo z Pomezné na Chebsku.
Z kvetoucí vesnice byli po válce odsunuti původní obyvatelé německé národnosti, o pár let později odtud museli odejít i čeští osadníci, kteří do prázdných statků přišli a začali hospodařit. Pak tu začala úřadovat těžká technika. Vesnici podepsala ortel stavba železné opony.
„Věž se nám loni podařilo dozdít, uzavřít a provizorně zastřešit. Letos bychom se chtěli věnovat sousední usedlosti, konkrétně levému křídlu přilehlého statku. Udělali jsme tu několik sond a odkryli základy chléva. A musím přiznat, že je to nádhera, našli jsme úplný poklad,“ neskrývá nadšení Petr Jaška.
Dodává, že za námahu a pracné kopání byli odměněni takřka nedotčenými interiéry někdejšího chléva.
„Povedlo se nám odkrýt žulová koryta, zřejmě vodovodní rozvody, nějaké vany, pítka pro dobytek a také zbytky zemědělského náčiní. Zůstaly tu zabudované žulové prahy, našli jsme kompletní kamenná ostění oken a dveří. U spousty těch věcí ani nevíme, k čemu sloužily. Cihlové zdi jsou netknuté do výšky přibližně půldruhého metru,“ popisuje Jaška.
Podle jeho názoru zřejmě zdi statku padly pod náporem buldozeru, který domem projel. Díky tomu, že budova stála ve svahu, zůstalo veškeré vybavení na svém místě, po desítky let skryté pod vrstvou sutin.
„My jsme nyní odkryli kompletní půdorys poloviny budovy. Už máme hotový projekt na zakonzervování interiérů v původním stavu. Teď budeme pracovat na tom, abychom celé jedno křídlo statku obnovili do někdejší podoby. Budeme se držet fotografií, které máme,“ ukazuje zažloutlé dokumenty Jaška.
Z historie obce Pomezná
|
Jak říká, právě tady by v budoucnu mohlo vzniknout muzeum. V něm by se lidé dozvěděli podrobnosti o historii této pohraniční lokality, která byla pro mnohé Němce ale i Čechy velmi bolestná.
„Lokalita v Pomezné bude lépe přístupná, letos by k někdejší vesnici měl Státní pozemkový úřad vybudovat novou komunikaci. Obec Libá pomohla se zavedením elektřiny. Pro samotného stavebníka by to bylo příliš komplikované,“ uvádí starostka Libé Věra Votíková.
Ta doufá, že obnovená věž tvrze a muzeum by mohly do obce přilákat turisty. „Na našich pozemcích v sousedství chceme postavit malý altán, posezení a třeba stojan na kola,“ přibližuje plány starostka.
Pomoc obce vítá i Jaška, který věří, že práce díky elektrice a nové přístupové cestě půjdou od ruky daleko rychleji. „Teď ještě najít vodu,“ pokyvuje hlavou Jaška, který si přizval na pomoc odborníky.
Určit přibližně místo, kde stávala studna, mu pomáhá i více než osmdesátiletý Erwin Rupprecht, jenž byl po válce z této lokality odsunutý. Na místo, kde po generace žili jeho předci, se dlouhé desítky let díval z druhé strany řeky Ohře.
„Zatím jsme se netrefili. Ale všechno ukazuje na to, že už jsme blízko. Chybí možná metr dva. Jakmile bude voda a elektrika, začneme se stavbou. Letos bychom chtěli alespoň zakrýt přízemí, tedy chlévy. Ale nejraději bych byl, kdyby se stihlo udělat i druhé patro. Pak se pustíme do pravého křídla, kde stávala hrázděnka,“ ukazuje Jaška, kterého už svrbí dlaně.
Jenže se stavbou bude muset ještě chvíli počkat. Minimálně do doby, než bude na tuto část stavby hotová dokumentace. „Jakmile budeme mít projekt, vodu a elektriku, tak máme napůl hotovo. Postavit barák už umí každý,“ dodává se smíchem Jaška.
