Jen málokdo může bez přípravy vyprávět o tom, kde sídlilo na Horním hradě panstvo, kam vede která chodba a schodiště, či dokonce jak vypadala oltář hradní kaple. Jedním z mála takových lidí je překvapivě student Lukáš Procházka z jižní Moravy.
Od dětství jezdil s rodiči po hradech a zámcích, později začal putovat s přáteli. Při návštěvě Hluboké se mu vybavila vzpomínka na stylově podobná, novogotická cimbuří zámku, který ho kdysi zaujal. Byl jím právě Horní hrad.
A tak se na areál, který už znal z knihy Jiřího Úlovce Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska, ale i z internetu, rozhodl před dvěma lety vypravit.
Desetihodinová cesta k cíli
„Bylo to docela hektické. Tenkrát jsem byl zastáncem cestování mimo dálnice. Takže jsem naložil auto a vydal se na cestu, která nakonec trvala asi deset hodin. Dorazil jsem na hrad vyřízený asi v deset večer. Hned mě chytla tamní atmosféra,“ vzpomíná.
„Byl jsem rozhodnutý jít spát, ale na nádvoří seděla hradní čeládka. Přijal jsem tehdy jejich pozvání k táboráku, u kterého jsme pak debatovali asi do jedné v noci,“ usmívá se.
Od té doby se na hrad, kde například uspořádal výstavu starých pohlednic, pravidelně vrací. A začal jezdit na místa, kde by se o této pamětihodnosti z dob středověku něco dozvěděl.
Jako student Mendelovy univerzity v Brně nyní navíc pracuje na bakalářské práci s tématem návrhu apartmánu pro Horní hrad. Také díky tomu se na své pouti za podklady a inspirací pro tuto práci dostal k mnoha zajímavým informacím.
„Nejsem úplně studijní typ, ale když mě něco zaujme, snažím se o tom dozvědět co nejvíc,“ poznamenává.
Oslovil celou řadu institucí, rozeslal desítky e-mailů, protelefonoval desítky hodin. Obrátil se na pražský Národní památkový ústav, dostal se i do tamního fotoarchivu. A protože ho zajímá novogotika, zjišťoval okolnosti okolo působení rodu Buquoyů, za kterých dostal zámek v zásadě nynější podobu.
Jak se lze dočíst i na stránkách hradu, brzy po zakoupení panství se začaly z podnětu hraběnky Gabriely Buquoyové uskutečňovat stavební úpravy celého areálu. Počáteční etapa se uskutečnila v letech 1840 až 1850, v rámci ní byla vystavěna i novogotická zámecká kaple.
Detektivní pátrání
„Prošel jsem také rodinný archiv Buquoyů deponovaný v Třeboni. V Klášteře u Nepomuku jsem se, mimo jiné, dostal ke stavebním plánům a nákresům zámku i kaple, nebo návštěvní knize, která nám přibližuje život na zámku za posledního soukromého majitele Heinricha Buquoye,“ poznamenává student.
Zjistil například, že zámek byl od roku 1898 vybaven systémem parního podtlakového vytápění. Má také přehled o vozovém parku Buquoyů, do něhož patřila před rokem 1945 i exkluzivní Tatra 87. A stal se majitelem jedné z nejkrásnějších fotografií Horního hradu, kterou koupil v jednom vídeňském archivu.
„Je z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Na omítkách zámku nejsou ještě zřetelné mapy od vzlínající vlhkosti. Pořídil ji tehdy známý fotograf Amand Helm,“ pochlubil se Procházka.
Své poznatky a kopie nákresů či fotografie dokumentující život na Horním hradě by rád přetavil do podoby výstavy.
Majitel Horního hradu Pavel Palacký je z aktivit studenta Procházky nadšený.
„Je to neuvěřitelné, ale Lukáš se stal větším znalcem zámku a hradu než já. Je příkladem fenoménu, že hrad a parta lidí, která tady je, přitahuje zájemce i z velké dálky. Třeba model hradu vyrobil kluk, který k nám jezdil z Opavy,“ říká Palacký.
