Pohled z ptačí perspektivy na památník politickým vězňům u věže smrti v Ostrově. | foto: Vizualizace: archiv Terezy Kupkové

Studentka v diplomové práci vypráví příběh politických vězňů z Jáchymova

  • 1
Studentka Fakulty architektury ČVUT Tereza Kupková ve své diplomové práci ztvárnila svou vizi památníku politickým vězňům na Jáchymovsku. Situovala jej k věži smrti ve Vykmanově.

Svou vizi toho, jak by mohl v budoucnu vypadat Ostrov, respektive „území nikoho“ mezi starou a novou částí města, prezentují v átriu ostrovské radnice studenti Fakulty architektury Českého vysokého učení technického. Výstava nese název Ostrov mezi Ostrovy.

Autorka památníku politickým vězňům u věže smrti v Ostrově Tereza Kupková.

Z pěti prací studentských týmů vyčnívá dílo Terezy Kupkové. Už jenom proto, že nechává Ostrov Ostrovem, a své dílo situuje jen pár kilometrů od města, k neblaze proslulé věži smrti. Jako svou diplomovou práci totiž představila svou vizi toho, jak by někdy mohl vypadat památník politickým vězňům na Jáchymovsku.

„Zpřístupňuju pietní úpravou celý bývalý tábor, který zarostl do nedůstojného areálu skladů, a vytvářím osobní zkušenost z architektury. Tou vyprávím příběh, který se nemá zapomenout,“ říká o svém návrhu Tereza Kupková.

Jak se stane, že se mladá dívka jako vy pustí do tak hlubokého projektu?
Nejvíc je to ovlivněné mým osobním vztahem k tématu. Na Mariánské byl zavřený můj pradědeček. Když se vrátil, nesla se tato skvrna v celé rodině. Děda nemohl studovat, jeho sestra také ne. A já byla vychovaná s těmito příběhy. Proto jsem cítila potřebu se k nim ve své diplomové práci vyjádřit.

Baví vás taková forma architektury víc než jenom „pouhé“ vytváření urbanistických celků, které vidíme ve zbytku výstavy?
Jsou to úplně jiné disciplíny. To, co zde prezentuji, bych nazvala osobní zpovědí. Oproti velmi logické analýze nějakého urbálního celku je má práce, řekla bych, umělecky orientovaná. Práce mých kolegů je založená více na racionálních argumentech než mé dílo. To je založené hodně pocitově.

Jak dlouho jste na památníku pracovala?
Půl roku jsem jen četla knížky a sháněla informace. To bylo mimochodem docela náročné, protože je téma politických vězňů ve společnosti velmi zanedbané. Chybí o něm kolektivní povědomí. Proto bylo velmi těžké sehnat materiály a knihy, které bych mohla použít. Naštěstí jsem se zkontaktovala s panem Mandrholcem, což je bývalý politický vězeň. Byl na mě neskutečně hodný. Poskytl mi mnoho materiálů, osobně se se mnou setkal a vyprávěl mi svůj příběh. Osobní setkání mi velmi pomohla. Prohloubila emoční stránku projektu.

Vyslechla jste si osobně i příběh vašeho pradědečka?
Nepoznala jsem ho. Jeho příběh mám zprostředkovaný prababičkou a dědou. Je ale dost okleštěný. Pradědeček moc nemluvil o tom, co se dělo přímo na Mariánské. Znám jej spíš z té stránky, když prababička jela na návštěvu. Například jak se k ní chovali bachaři. Slyšela jsem i vyprávění o tvrdém mučení v Uherském Hradišti, kde se z pradědečka snažili před odsouzením dostat přiznání k něčemu, co se nestalo. Tato vyprávění si pamatuji z dětství.

Dočetl jsem se, že jezdíte na Jáchymovské peklo. Pravidelně?
Byla jsem tam před rokem na otevření stezky, kterou organizovali členové spolku Političtí vězni.cz. Teď jsem i já členkou tohoto spolku. Ráda bych na tématu dál pracovala tak, aby se dostalo více do povědomí veřejnosti.

Takže nejenom památník?
Je to o tom, že se k tomu budou vyjadřovat novináři, politici, že se o této etapě dějin bude učit ve školách. Mám gymnázium a tam jsme se k otázce politických vězňů vůbec nedostali! Spousta mých vrstevníků o nich nic neví, protože jim to doma neřekli. A ze školy se to nedozvěděli.

Věž smrti je jakýmsi mementem této doby. Byla byste ráda, kdyby se u ní někdy objevilo vaše dílo?
Samozřejmě! Ale chápu, že návrh není vůbec ovlivněn financemi či majetkovými a právními vztahy v daném území. Byla to myšlenka, v níž jsem se tím nechtěla omezovat. Má to být něco na začátek diskuse. Něco, co má podnítit třeba vypsání veřejné architektonické soutěže na podobu památníku. Doufám, že se u věže smrti začne něco dít. Protože to, jak vypadá dnes, je hrozná záležitost. Je to smutné. Národní kulturní památka a je tam jen jedna destička.

Tvrdíte, že jste se nechtěla omezovat penězi. Máte třeba alternativní, tedy levnější podobu památníku?
Něco by mohlo vzniknout na základě zadání. Mohla bych pracovat vědomostmi, které mám. Ale tohle jsem udělala jenom jako jediný projekt. Varianty by byly až podle okolností.

Dílčí obrázky u vašeho projektu jsou doprovázené poetickými texty. Máte i básnické sklony?
To bych neřekla. Projekt vznikal na základě mých osobních pocitů a ty jsem přenesla i do textu. A vychází z nich i vyprávění příběhu politických vězňů přímo v památníku.