„Dostala se nám do rukou takzvaná sudetská bedna. Do takových němečtí obyvatelé příhraničí před odsunem ukrývali rodinné cennosti a poklady. Když odcházeli, mohli si s sebou vzít jen třicetikilové zavazadlo. Vše ostatní museli nechat na místě,“ vypráví ředitel Muzea Sokolov Michael Rund.
„To, co tady leží na stole, je z dnešního hlediska pro běžného člověka bezcenné, avšak pro tehdejší lidi to muselo mít obrovský význam. Takový, že se rozhodli ty předměty ukrýt, a doufali, že se pro ně jednou vrátí,“ pokračuje Rund.
Rukama v bílých rukavičkách listuje zažloutlými stránkami vojenské knížky. Ta patřila Josefu Heinlovi, který coby třiadvacetiletý padl v bojích u Leningradu.
„V té bedně byly věci, které patřily rodině Franze Heinla ze Starého Sedla. A také rodině Denglerových z Královského Poříčí. Zřejmě byli příbuzní. My nyní budeme hledat potomky těchto rodin, snad se nám je podaří kontaktovat a jejich další příběhy poskládat. Pokud je najdeme, myslím, že i pro ně bude zajímavé prohlédnout si rodinné dokumenty a podívat se do tváře svých předků,“ konstatuje ředitel Rund.
Toho překvapila zejména skutečnost, že bedna obsahovala velké množství map, dokonce i několik učebnic.
Učitel nebo hodinář
Vyvozuje z toho, že majitel mohl být například učitel. „Nebo hodinář, protože si schoval i spoustu ozubených koleček a dva hodinové strojky. To vše bychom chtěli zjistit. Každopádně pro nás má takový nález ohromný význam. Je to zajímavý vzorek toho, co bylo pro relativně chudé obyvatele tak cenné, že se jim to vyplatilo schovat,“ probírá se obsahem bedny Rund.
Práci muzejníkům komplikuje skutečnost, že obal, který měl předměty chránit, v zemi postupně zkorodoval. Část uskladněných předmětů tak poškodila vlhkost. Přesto jsou nadšeni, že nález mohou zkoumat.
„Můžeme názorně vidět, co bylo drahé lidem, kteří ze svých domovů museli odejít. Na fotografiích a pohlednicích jsou stavby, které už dnes nestojí, a jsme opravdu rádi, že nálezce bednu odevzdal do muzea a že máme možnost se do historie regionu ponořit,“ kvituje Rund.
Podle jeho slov byly v bedně nejen předměty z 2. světové války, ale i unikáty, které se vztahují k té první. „Jsou tu například snímky ze zajateckého tábora v Jindřichovicích, kde někdo z rodiny tehdy zřejmě sloužil. Jsou sice poškozené, ale i tak pro nás mají ohromnou cenu, dosud jsme je nikdy k dispozici neměli,“ ukazuje ředitel Rund několik zašedlých obrázků.
Zajímavý je i osud rodiny Heinlových, kteří do bedny vložili i úřední dokument o smrti svého syna. Dozvěděli se z něj, že Josef padl 29. března 1943 a je pohřben jižně od Leningradu.
„Co je zajímavé, a vidím to vůbec poprvé, že vojenská knížka byla spolu s dopisem z Karlových Varů odevzdána rodičům. Franz Heinl ji dostal do trvalé úschovy,“ dodává ředitel Michael Rund.
Nyní ho čeká téměř detektivní práce. Předměty a dokumenty z bedny chce důkladně zkoumat a s jejich pomocí vkládat do mozaiky historie příhraničního regionu další střípky.
