A spolu s ní i další Eliščiny kamarádky, kterým se její koník líbil natolik, že si o něj řekly.
„Po konících přišly na řadu panenky. Takové, které mohly na koníčkovi jezdit nebo které se pohodlně vešly do kapsy. Nebo další zvířátka, třeba kočky. Dětem se líbilo hlavně to, že hračky byly měkounké, mohly je vzít všude s sebou a v případě potřeby bez problému nahradily polštářek,“ vzpomíná Ivana Koulová.
Ta je právě s nejmladší dcerkou Aničkou na rodičovské dovolené. A právě to ji nasměrovalo k tomu, že se začala hračkám a šitým dekoracím intenzivněji věnovat.
Z domácnosti se stávala krejčovská dílna
„Já jsem vlastně tvořila od dětství. Babička mě učila háčkovat a šít, mamka zase vyšívat. Vždycky v létě to u nás vypadalo jako v krejčovské dílně. Nakoupily jsme látky, nitě, bavlnky a vrhly se na nejrůznější tvoření. Zkoušely jsme různé techniky, vyráběly jsme, co nás napadlo. Všechno, co jsem se doma naučila, se mi teď hodí,“ usmívá se při té vzpomínce Ivana Koulová.
Své zkušenosti z domova později rozšířila, když se vyučila pánskou krejčovou a později ještě vystudovala oděvní průmyslovku v Praze.
Přestože už měla první kroky za sebou, pořádně šít hračky a textilní dekorace začala teprve poté, co se jí narodila Anička. Měla najednou spoustu času a nevěděla, jak jej vyplnit.
„A tak jsem před Velikonoci šila zajíčky nebo velikonoční srdíčka, která u nás dostávali koledníci namísto vajíček. Před Vánoci jsem se zas vrhla na šité ozdoby, do kterých jsem oblékla náš vánoční strom. Z látky jsem vytvořila i adventní věnce,“ vypráví Ivana Koulová.
Ta svoje výrobky představila na posledním Free Fler Marketu, který se konal v chebském kulturním centru Svoboda. Tady zaujala například netradičními ručně šitými zápichy do květináčů, vánočními dekoračními domečky, šitými ozdobami, zdobenými voničkami s nejrůznějšími druhy koření nebo dlouhonohými zajíčky a andělíčky.
„Právě tyhle dlouhé ruce a nohy mi daly pořádně zabrat,“ ukazuje Koulová jednu z andělek, které na zádech nechybí tradiční křídla. „S ušitím nebyl problém. Já ale nevěděla, jak mám tu tenkou nožku otočit rubem dovnitř a vycpat ji vatelínem, aniž bych nad tím trávila hodiny. A tak přišel na řadu internet. Tam jsem zjistila, že existují nejrůznější „udělátka“, vypadají jako dlouhé špejle, kterými si mohu při vyrábění pomoci.“
Metodou pokus – omyl se také dostala k poznání, že tím nejdůležitějším je vybrat si správný materiál.
„Některá bavlněná plátna totiž drhnou a špatně se s nimi pracuje. Ale dnes už existuje látka, které se říká tělíčková. Ona jakoby klouže a je trošku pružná, takže se s ní při výrobě hraček i dekorací mnohem lépe pracuje.“
Zatím Ivana Koulová tvoří hračky či dekorace především pro svoji rodinu a známé. Improvizovanou dílničku má doma v ložnici. Právě tady vznikají z obyčejných kusů látky věci, které přinášejí obrovský kus radosti. Nejen obdarovaným, ale i autorce.
„Když něco ušiju, co se ostatním líbí, cítím obrovské uspokojení. Proto to dělám,“ doplňuje švadlenka, která v hlavě nosí spoustu dalších nápadů. A sní o tom, že si pořídí vlastní obchůdek, kde by mohla to, co svýma rukama z textilu vykouzlí, lidem představit.
