V rámci jeho výkonu se totiž stal jedním z těch, kteří absolvovali svářečský kurz. „Svářečák nám určitě rozšiřuje šance,“ říká muž, který se na sklonku minulého týdne připravoval na závěrečné zkoušky.
Z někdejšího dělníka v podniku specializujícím se na výrobu opěrek hlav do aut, se tak může po propuštění na svobodu stát vyhledávaný odborník. Po kvalifikovaných svářečích je totiž na trhu práce stále velký hlad.
„To, co jsem se tady naučil, chci určitě na svobodě uplatnit. Je to pro mě dobrá příležitost. A navíc jsou svářeči dobře placení,“ spřádá už plány na svobodnou budoucnost František Fidler.
Práce je ve věznici za odměnu
Jeho očekávání přitom nemusejí být lichá. Josef Kadlec, zaměstnanec externí firmy, která v hornoslavkovské věznici svářečské kurzy pořádá, sám tvrdí, že pro držitele úřední zkoušky ze sváření lidově řečeno „céóčkem“ uplatnění na trhu práce je.
„Záleží ovšem na tom, jaký mají odsouzení přístup. Ti, s nimiž jsem tady pracoval, jsou dobří a kurzy zvládají v pohodě,“ pochválil „učně“ jejich mistr.
V hornoslavkovské věznici vedl Josef Kadlec už dva rekvalifikační svářečské kurzy. Každý trval 20 pracovních dnů a každý absolvovalo šest odsouzených.
Nově nabyté dovednosti ovšem mohou odsouzení z Horního Slavkova uplatnit ještě dříve, než opustí brány věznice. V areálu totiž působí deset firem, které využívají jejich práce. A svářeč se hodí. Dokonce i samotné správě věznice.
„V rámci vnitřního provozu věznice máme údržbu, a v té vždy potřebujeme někoho, kdo umí svařovat,“ potvrdil ředitel hornoslavkovské věznice Radek Kutiš.
Práce je pro odsouzené vítaným vytržením z každodenního stereotypu. Snad i proto je ve věznici za odměnu. V té hornoslavkovské v současné době pobývá 760 odsouzených. A plných 45 procent si tuto odměnu zasloužilo.
Ředitel nápravného zařízení Radek Kutiš doufá, že procento zaměstnaných odsouzených bude do budoucna stoupat. Záleží ovšem na tom, zda se podaří od firem získat dostatek práce. „Není jí tolik, kolik bychom si představovali,“ připouští.
