Když v Aši lidé najdou opuštěné kotě či zraněnou kočku, většinou volají Olgu Zámečníkovou. Ta se zvířatům věnuje už řadu let. Na zahradě chová psy, uvnitř jejího domu je možné potkat několik koček. Vesměs jsou to nalezenci, kteří zde našli nový domov. Jejich kastrování je cesta, jak zabránit nekontrolovanému množení.
„Když nebudeme kastrovat, porostou počty toulavek geometrickou řadou. Kočky, které se nepodaří socializovat, vrátíme na místo odchytu, kde byly zvyklé žít a kde je lidé z okolí často krmili,“ vysvětluje Zámečníková, která ale není na kočky v Aši sama. V péči o toulavá zvířata spolupracuje s dalšími dobrovolníky, kterým není osud živých tvorů lhostejný.
„Kočičí klubíčko Ašsko je parta lidí, kteří se starají o toulavé, týrané, poraněné či opuštěné kočky v nouzi. V domácím prostředí jim poskytujeme základní i veterinární péči a pak jim hledáme nový domov. V současné době se staráme asi o 60 koček. Všichni máme svoje zaměstnání, a tak vše musíme zvládnout ve svém volném čase,“ popisuje Olga Zámečníková.
Náklady na péči o tuláky nesou tito lidé na svých bedrech. Někdy pomohou sousedé z okolí, kteří koupí kapsičku, tabletky na odčervení či prostředek na hubení blech. Nyní se přidalo i město Aš. Ze svého rozpočtu hradí náklady na kastraci odchycených koček a pokud je to nezbytné, zaplatí i humánní utracení zvířete.
I před takovým rozhodnutím někdy Olga Zámečníková stojí. To je případ nalezence Artura, kterého kdosi ošklivě pochroumal. Olga Zámečníková jej zachránila doslova hrobníkovi z lopaty. Nyní ho piplá ve své kuchyni, výsledek je ale nejistý.
„Artur je velice kontaktní milý kocour, věří lidem. Je i dobře živený. Zlomeniny nemá, je ale zle pochroumaný a pobitý. Snad nejhůř dopadl jeho čenich. Kvůli tomu nyní špatně dýchá, vadí mu to i při jídle a pití. Tady na zádech měl úplně zacuchanou srst, veterinář mu ji oholil na kůži. Proto nyní vypadá tak divně. Ale je na něm vidět, že chce žít. Snaží se. Tak snad se to povede,“ říká Zámečníková a hladí kocoura, který poté, co opatrně vylezl ze svého pelíšku, ochotně nastavuje krk a pod lidskou rukou doslova taje.
„Kdo mu to udělal? Nevím. Ale řekla bych, že ta zranění odpovídají kopancům. Když kočku porazí auto, vypadá to jinak. Teď navíc řešíme další případ. Z miciny na zahradě si kdosi udělal cvičný terč. Veterinář jí pak z těla vyoperoval čtyři broky,“ popisuje další z případů, s nimiž se setkává.
Olga Zámečníková také tipuje pro strážníky místa, kde se toulavé kočky vyskytují a pomáhá s jejich odchytem. „Kočky nejsou na rozdíl od toulavých psů vidět. Jsou to velmi ostražité noční šelmičky, takže kdo je chce zahlédnout, musí do ulic navečer nebo v noci, chovat se tiše a mít oči na stopkách,“ odhaduje Zámečníková. Spolupráci si pochvaluje i velitel ašských strážníků Richard Kosík.
„Je vynikající a pro nás maximálně výhodná. Ti lidé mají město zmapované, ví, kde se kočky zdržují. A protože je ta zvířata znají, dají se často od nich i jednoduše chytit. My tak nemusíme používat odchytové prostředky, třeba sklopce,“ popisuje Kosík.
Podle Olgy Zámečníkové by mohl být řešením svízelné situace se zvířecími bezdomovci kočičí útulek. To je však běh na dlouhou trať. Zatím je tak v Aši péče o tuláky v rukou dobrovolníků. „Máme velmi omezené možnosti, chybí nám prostory. Ale děláme, co můžeme. Pokud dostanu informaci, že je někde kočka v nouzi, pojedu tam a pomůžu, i kdybych si ji měla vzít domů,“ dodává Zámečníková.
