Zchátralý kostel Čtrnácti svatých pomocníků v nouzi místní za pomoci dotace z ROP Severozápad opravili. Dnes se centrum obce může chlubit výstavní a koncertní síní s jedinečnou akustikou.
„Tehdy jsme byli v podobné situaci jako řada obcí v okolí. Kostel byl zpustlý, z okapů střechy rostly náletové dřeviny, omítkou vzlínala vlhkost. Ta stavba byla hodně zanedbaná. Já jsem tehdy oslovila plzeňské biskupství s dotazem, kdy začnou kostel opravovat a zda jim v tom můžeme nějak pomoct,“ vypráví starostka Dagmar Strnadová.
Jenže když do Tří Seker přijel správce církevních budov, místní se dozvěděli, že opravy jen tak nezačnou. V podobném, mnohdy i horším stavu totiž byly v příhraničí desítky sakrálních staveb. „Tehdy poprvé jsme začali uvažovat o tom, že bychom kostel jako obec převzali a opravili sami,“ vzpomíná starostka na dobu, kdy hostu z biskupství jasně naznačila, že to s opravami kostela myslí vážně.
„Řekla jsem mu, že jestli k nám přijel s tím, že se opravovat nebude, tak to ani neměl jezdit,“ směje se ještě dnes při té vzpomínce starostka Strnadová, která stojí v čele obce už více než tři desetiletí.
Veliký závazek i danajský dar
„Už tehdy nám všem bylo jasné, že pokud přijmeme kostel do svého vlastnictví bezúplatným převodem, který nám církev nabízela, bude to obrovský závazek a tak trochu danajský dar. Bez dotace bychom neměli šanci to zvládnout. Navíc jsme měli v obci spoustu jiných priorit. Chyběly sítě, cesty byly rozbité... Přesto zastupitelé na převod kývli. Prokázali tehdy obrovskou statečnost,“ pokračuje starostka Strnadová a dodává, že úplně první věc, kterou Třísekerští po převzetí kostela udělali, byla sbírka na opravy.
„Pak se ale otevřela možnost získat na opravu dotaci z ROP Severozápad. Byla to jediná možnost, jak kostel zachránit. Já jsem tehdy vypracovala žádost o dotaci a přiznávám, stálo mě to řadu bezesných nocí a nervů. Pravidla byla tak komplikovaná, že už jen vyznat se v nich bylo něco příšerného. Člověka, který je vymýšlel, bych chtěla poznat osobně. Jenže mně se tehdy nechtělo platit statisíce za zpracování žádosti nějaké firmě a pak čekat, jak to dopadne,“ říká starostka, která si nakonec vyslechla pochvalu za jednu z nejlépe připravených žádostí dané výzvy.
V rámci podpořeného projektu pak obec vedle kostela opravila i příjezdovou komunikaci. Největší díl peněz ale spolkly úpravy svatostánku.
„Udělalo se odvodnění základů kostela, střecha má novou krytinu, částečně je nová i fasáda. Uvnitř jsou některé části zdí ošetřené sanačními omítkami a byla nainstalována nová okna. Celkové náklady činily takřka 9 milionů korun. Z toho byly uznatelné výdaje 7,5 milionu a samotná dotace pak 7 milionů. Dnes bychom to za ty peníze neopravili ani náhodou,“ vypočítává opravy starostka a doplňuje, že nového lesku se dočkaly i sochy čtrnácti světců, po nichž je kostel pojmenován.
„Na sochy desítky let nikdo nesáhl. Přemístili jsme je do bývalé tělocvičny a přemýšleli, co s nimi, zda máme dát do opraveného kostela tak zanedbané sochy. Naštěstí se přihlásil člověk, který se restaurováním živí. A slíbil, že je za symbolické peníze dá do pořádku. Jezdil je sem ošetřovat tři čtvrtě roku. Za práci si tehdy vzal 30 tisíc korun. To bylo úžasné,“ dodává Dagmar Strnadová.
Dnes má obec prostor k setkávání, který by jí mohla závidět i řada měst. Konají se zde koncerty, výstavy, shromáždění, zdi opraveného kostelíka viděly už i svatby či poslední rozloučení. Jedinečnou akustiku stavby vyzkoušel při koncertu například houslový virtuos Jaroslav Svěcený, zpívala tu Eva Burešová, dnes známá ze seriálu Slunečná, vystupovaly gospelové pěvecké sbory od nás i z americké Virginie a řada dalších interpretů. Jednou za čtrnáct dnů se tu rovněž koná bohoslužba. To byla jedna z podmínek římskokatolické církve, když od ní Tři Sekery kostelík přebíraly.
„Pro nás to znamená, že se nám povedl opravdu husarský kousek. Díky tomu, že jsme se tehdy nebáli, převzali kostel a získali dotaci, teď máme prostor pro setkávání lidí i pro pořádání kulturních akcí. Navíc se nám podařilo upravit centrum obce,“ dodává starostka.
