Život nevidomých není jen učení se tras a specifických technik, patří do něj i kultura a zážitky. V Muzeu Karlovy Vary po jeho rekonstrukci právě pro ně vznikla speciální dotyková stezka.
„Při tvorbě stálé expozice jsme chtěli, aby byla přístupná i návštěvníkům se zrakovým postižením. Tak vznikla haptická stezka, kterou pomáhal dát dohromady Tyfloservis. Radili nám, jak vysoko máme dát exponáty nebo kam umístit zastávky, aby se daly snadno najít a ze stezky se nestala překážková dráha,“ uvedla za muzeum Kristýna Matějů. Upozornila, že není obvyklé, aby byly u exponátů trvale umístěny popisky v Braillově písmu.
Tyfloservis nabízí především řadu užitečných služeb. „Požadavky jsou různé. Někdo chce jen optickou pomůcku, u někoho zjistíme, že už nestačí a že by potřeboval i něco jiného. Naučit se chodit s bílou holí nebo pomoc v domácnosti. Například označit pračku a následně se učit ji ovládat,“ uvedla za Tyfloservis Petra Marková.
Upozornila, že se jedná převážně o dlouhodobou spolupráci. „Když se někdo učí prostorovou orientaci, tak jsou to i měsíce práce. Jak v terénu, tak i u klienta doma.“
S ostatními kraji se ale Karlovarský srovnávat nemůže.
„Nejsou tady žádné speciální školy. Většinou tak máme starší klienty. U nás je teď věkový průměr kolem sedmdesáti let,“ vysvětlila Marková s tím, že v současnosti mají „sérii“ klientů dokonce kolem devadesáti let.
Ti sice vidí špatně, ale jsou vitální. Zhruba 95 procent klientů jsou lidé s rozpadem sítnice způsobeným věkem.
Společnost se snaží nevidomým život usnadnit, ať už jde o ozvučené semafory, upravenou reflexní dlažbu u přechodů pro chodce, pomůcky od ozvučených mobilních telefonů až po indikátory barev či hladiny tekutiny v hrníčku.
Základní pomůckou zůstává bílá hůl. Když s ní klient plně zvládne pohyb, může si zažádat o vodicího psa.
Na nevidomé návštěvníky jsou připraveny i knihovny v kraji, které nabízí služby v podobě čtecích zařízení nebo veřejného čtení.
