Nemuselo to tak být, v úvodu soutěže jste se pohybovali na předních místech tabulky.
Nástup do sezony jsme měli perfektní, prvních deset dvou zápasů jsme hráli buď jedna, jedna nebo vyhráli dva nula.
Jenomže nastal zvrat.
Před Vánoci přišla šňůra porážek. Nastartovala se právě v Ervěnicích, kde jsme dvakrát prohráli. Od té doby se to vezlo.
Čím to?
Výrazně jsme se uspokojili výsledky v prvních kolech a vyprchala koncentrace a hlad po volejbale.
Ta šňůra čítala šest zápasů.
A skončila po pauze, která byla na začátku ledna. 15 ledna jsme vyhráli v Mladé Boleslavi a zase se to otočilo k lepšímu.
Nakonec je z toho šesté místo.
Máme sedmnáct výher, loni jsme měli čtrnáct, a tak je to o tři výhry zase lepší. To je trochu posun dopředu.
Projevila se tvrdá letní příprava před sezonou?
Výrazně se projevila. Až na Vávru, který se zranil, když vyměňoval kolo u auta, jsme neměli žádné svalové zranění. Spoustu zápasů jsme hráli v tie breaku a vydrželi se silami až do konce. Dva měsíce na atletické dráze stadionu Závodu Míru byly vydatně znát a nedošly nám síly až do konce sezony. V tom je velká spokojenost.
Před další sezonou bude stejný model?
Určitě. Do konce března si budeme chodit jen lehce zahrát. Potom bude delší pauza a na konci května začneme přípravu.
V létě se jen trénuje?
Ne. Objíždíme také letní turnaje jako v Perštejnu, Kralovicích a jinde. Když nás je hodně, klidně uděláme i dvě družstva. Na těchto turnajích se tvoří základní parta a hlavně se tam víc vyhraje. Venku na antuce je to jiné než v hale.
