Německá skupina urbexerů při své výpravě do pohraničí navštívila také Špinavou hospodu v Potůčkách. | foto: Flickr Batram

Ruiny v pohraničí navštívili urbexeři. Opuštěné objekty je fascinují

  • 28
Koho láká prohlídka zchátralých, dávno opuštěných objektů a míst? Říkají si urbexeři či průzkumníci a cíle pro svoje výpravy nacházejí i v Karlovarském kraji. Nedávno skupina průzkumníků zamířila do zdejšího pohraničí, kde navštívili několik ruin, aby na sebe nechali působit jejich atmosféru a pořídili neobvyklé fotografie.
Reklama

Urban exploration aneb tak trochu jiná turistika po zříceninách - těch moderních. Vstupenka k objevování krás starých a opuštěných budov není třeba. Čas se v nich zastavil a zapracoval, zahalil je do prachu, špíny a sutin, oloupal omítky zdí a lak z nábytku.

Fotogalerie

Ta trocha dekadence má však své kouzlo, jež přitahuje pozornost a objektivy některých nadšenců průzkumníků, kteří neváhají kvůli snímkům a dobrodružství překonávat někdy i nebezpečné překážky.

Je chladné nedělní odpoledne a s Tomášem Kožíkem z Chodova, který se zabývá objevováním novodobých ruin na Karlovarsku, čekáme před prvním cílem jedné takové výpravy na skupinku německých urbexerů z Durynska.

Tentokrát dorazili tři: Flickr Batram, Caroline Roseová a Kerstin Lucklumová. Průvodce jim chodovský urbexer bude dělat už podruhé. Poprvé se potkali koncem října při průzkumu opuštěného kláštera v Chebu.

Co je urban exploration?

Urban exploration (též infiltrátorství nebo urbex) je poznávání měst, továren či jiných objektů, které vznikly lidskou činností. Nejde přitom o muzea či snadno přístupné objekty, ale naopak o objekty, které lidé běžně nemohou vidět. Ve většině případů je urban exploration nebezpečný a ilegální, protože průzkumníci musí překonávat překážky, jako jsou ploty, rozpadající se budovy, někdy i bezpečnostní kamery nebo ochranky. Motivací pro urban exploration je několik. Někteří vyhledávají opuštěné budovy a továrny se zbytky strojů. Jiní se zajímají o infrastrukturu, tedy hlavně mosty a tunely, nebo se prostě vydávají na místa, která nejsou snadno přístupná nebo poskytují zajímavý výhled. Vyhledávanými objekty jsou například staveniště, ruiny, tunely a kanalizace, komíny apod.
Zdroj: Wikipedie

Některé stránky zabývající se urbexem: www.facebook.com/opustenestavby
www.urbex-thuringia.de 
http://urbex.cz  
www.facebook.com/OpustenaMista www.facebook.com/nema.svedectvi

Zajímavé lokality ve světě:
Newyorské metro, mrakodrap Shard, kanalizační systém Las Vegas, Černobyl, město Kolmanskop v Namibské poušti

"Začínali jsme nejdřív doma, postupně jsme se přemístili do okolních měst. Pak přišel na řadu Berlín a také prázdniny v Belgii. Tam je spousta hezkých budov a často velmi zachovalých. Právě proto láká urbex mnoho mladých lidí, kteří se mu věnují," popisuje Flickr Batram.

Neodnášej nic než fotky

Reklama

Jak říká, urbex v Belgii připomíná už tak trochu masovou turistiku, a tak se durynská skupinka rozhodla objevovat východ. "Tohle je má pátá nebo šestá návštěva Karlovarska. Není to pro nás tak daleko, to je výhoda."

Ještě jedna cigareta, a pak už je čas vyrazit do útrob dříve populární Špinavé hospody na cestě Antona Günthera. Máme štěstí: postranní vchod je volný, a tak se dovnitř nemusíme šplhat přes otevřené okno. "Dokud člověk nic neukradne, nerozbije, je to podle mě na hraně zákona," míní Kožík.

A právě zásada neodnášej nic než fotky, nenechávej nic než stopy, nezabij nic jiného než čas, je nepsaným pravidlem všech urbexerů. Zatímco dámská část výpravy začíná s průzkumem podlouhlého sklepení vytesaného do přilehlé skály, my se vydáváme přes kuchyň do přízemí.

"Funkční baterka k přisvícení, stativ, nabitá baterie ve foťáku a nezapomenout doma v počítači paměťovou kartu," vyjmenovává německý urbexer, co vše je třeba mít s sebou. "Pak se totiž taky může stát, že ujedete několik kilometrů a fotku nakonec nepořídíte žádnou. A to už se přihodilo každému z nás," dodává pobaveně Kožík.

Urbex často provází mrazení v zádech

S urbexem začínal každý ze skupiny sám, většinou stále sám navštěvuje lokality i náš průvodce. Mrazení v zádech, které na člověka dolehne, když zaslechne třeba skřípání okenních dveří nebo kapání vody, prý však k věci prostě patří a je to i jeden z důvodů, proč urbex láká.

"Když už se mi někdo přihlásí, že by se mnou chtěl vyrazit na průzkum, jsou to většinou dívky. Nevím proč, mají to asi jako bobříka odvahy. A pravda je, že dost lidí v tom hledá právě trochu toho strašení. Tuhle atmosféru se snažím vložit i do svých videí," říká Kožík. "Jo, ten strach mám rád," přitakává německý kolega.

Volební lístky z roku 2003 na pultu recepce, talíře vyskládané na polici v kuchyni, plakát s dívčím idolem a tahákem vylepené na dveřích pokoje: to jsou některé z pokladů, které už pár let nehnutě leží tak, jak je tu poslední obyvatelé zanechali.

Po zdokumentování prostoru je čas věci trochu oživit a vrátit jim původní význam. Co třeba zapózovat před fotoaparátem s naservírovanými zaprášenými talíři, uvelebit se na potrhané židli s nohama vyloženýma v okně nebo do půli těla nahý vlézt do zašlé vany s utrženou sprchou a předstírat koupel?

I takové nápady dnešní návštěvníci uskutečňují a výsledek pak působí komicky: špetka života ve zjevně opuštěných prostorách. A závěr? Po pár hodinách a dalším objektu opuštěné rukavičkárny čeká objevitele tradiční "pourbexový řízek", u kterého mohou v klidu probrat mimo jiné i to, kam vyrazí příště. A nejlíp už příští víkend. Stále je totiž co objevovat.

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Reklama

28 příspěvků v diskusi