Chtěli žít svobodně, a tak se v dobách totality pokoušeli utéct přes ostře střežené hranice. Jenže tato touha stála řadu z nich zdraví, nebo dokonce život.
Jednou z těch, kterým hrůzy na „čáře“ změnily osud, je Astrid Schmidt. Té jako šestileté zastřelili v roce 1977 v Broumově na Tachovsku pohraničníci otce přímo před očima.
Nesouhlasí proto se zastavením trestního stíhání socialistického předsedy vlády Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, někdejšího totalitního ministra vnitra, o němž rozhodlo Městské státní zastupitelství v Praze.
Prostřednictvím advokáta Lubomíra Müllera podala spolu s ostatními ústavní stížnost. Chce, aby lidé, kteří za zmrzačení či smrt na hranicích nesou odpovědnost, stanuli před soudem.
V současné době zastavený proces původně směřoval i proti Milouši Jakešovi. V něm ale nelze pokračovat, protože někdejší generální tajemník komunistické strany zemřel.
„Pokud jde o Lubomíra Štrougala a Vratislava Vajnara, tam je situace odlišná, protože ti stále žijí. Podle názoru znalců však nejsou schopni chápat smysl trestního řízení,“ konstatuje advokát Müller, který se však s výsledky znaleckého zkoumání neztotožnil.
„Jak jsem zjistil, jeden ze znalců, kteří posudky vypracovali, byl příslušníkem protivzdušné obrany státu, což znamená, že na poli leteckém měl plnit ty samé úkoly, jako na zemi plnila pohraniční stráž. Navíc oba znalci byli za minulého režimu armádními důstojníky, prověřenými tehdejšími Státní bezpečností i Vojenskou kontrarozvědkou a byli vázáni vojenskou přísahou. Disponovali prověrkou, která jim v době komunistické totality umožňovala přístup k přísně tajným dokumentům. Museli být proto úzce spjati s komunistickým režimem. A nyní měli dělat posudky na své tehdejší nadřízené,“ vysvětluje advokát Lubomír Müller, proč poškození zpochybňují nestrannost obou znalců, kteří duševní stav vysokých představitelů tehdejší státní moci zkoumali.
„Posudky říkají, že obvinění nejsou schopni chápat smysl trestního řízení, avšak není zpochybněna jejich způsobilost účastnit se jednotlivých specifických procesních úkonů. Rovněž prý nejsou schopni vést svoji obhajobu. V takovém případě by jim měl být přidělen obhájce ex offo. Ani souběh více nemocí, kterými prý oba trpí, není sám o sobě důvodem k tomu, aby se pachatel vyvinil z trestní odpovědnosti. Snad to může v případě odsouzení vést k udělení milosti, ale nikoli k tomu, že by se takový člověk nemusel zodpovídat před soudem,“ argumentuje advokát Lubomír Müller s tím, že poškození lidé cítí zastavení trestního stíhání jako porušení Listiny základních práv a svobod i Evropské úmluvy o lidských právech.
„Stěžovatelé rovněž namítají, že se jim nedostalo poučení, jak mohou jakožto poškození uplatnit svá práva, když státní zástupce dospěl k závěru, že pachatelé sice trestný čin spáchali, ale chápat smysl trestního řízení nejsou schopni,“ dodává Lubomír Müller.
