„Mezi hlavní aktivity spolku patří budování líhnišť, péče o zídky, osvěta, monitoring a další výzkum. Jedním z nejdůležitějších bodů je právě budování líhnišť, protože užovka stromová s oblibou klade svá vejce do materiálu produkujícího teplo, jako jsou komposty, drobná hnojiště nebo dutiny starých stromů. Takových míst je v současné krajině nedostatek. Doposud jsme zbudovali a každoročně pečujeme o třicet takových líhnišť,“ uvedla Radka Musilová ze spolku Zamenis s tím, že dalším důležitým bodem je osvěta veřejnosti.
Užovky z Karlovarska jsou navíc nezvykle silně vázány na člověka. „Nalezneme je nejen na kamenných zídkách, zahradách a kompostech, ale dokonce i v interiérech chat, domů nebo garáží. Díky výše uvedeným skutečnostem má zcela zásadní význam trvalá a intenzivní osvěta mezi místním obyvatelstvem i náhodnými návštěvníky území,“ vysvětlila.
I proto v roce 2009 spolek Zamenis zprovoznil infocentrum o užovce stromové, a to v bývalé hasičské zbrojnici na návsi osady Osvinov. K infocentru se později přidružil ještě přírodovědný park, kde jsou i pozorovací destička, domeček pro hmyz nebo úkoly na informačních tabulích a venkovní expozice všech našich druhů hadů.
Zamenis není jediná organizace, které záleží na přežití užovky stromové. Jednou z nich je Agentura ochrany přírody a krajiny. „O aktivitách spolku víme delší dobu. Koordinujeme činnosti a konzultujeme různá opatření,“ uvedla za agenturu Jana Jiskrová.
Největším nepřítelem kromě člověka jsou pro užovku v našich končinách nepůvodní predátoři, pro ty je pochoutkou.
„Užovka stromová je ohrožena celou řadou faktorů, od změn v krajině až po nepůvodní predátory, zejména mývala severního, ale i norka amerického a psíka mývalovitého. Tyto druhy neohrožují pouze užovku stromovou, ale celý ekosystém a řešení je velmi složité a časově i finančně náročné,“ vysvětlila Musilová.
Užovka stromová
|
Když se užovce podaří vyhnout mlsným jazykům predátorů, často narazí na lidi, kterým unikne málokdy. „Vážný problém pro užovku stromovou představuje lidská civilizace. Často se stává obětí silniční dopravy, výstavby nebo i přímého pronásledování. Na druhou stranu zde v údolí Ohře najdeme mnoho lidí, kteří užovkám pomáhají, například zakládáním kompostů nebo stavbou jednoduchých úkrytů, a jsou na jejich zdejší výskyt patřičně hrdí,“ vyjmenovala Musilová.
Velikost populace užovky stromové se na Karlovarsku pohybuje kolem čtyř až šesti set jedinců. Tento počet je pouhým odhadem, který vznikl na základě značení a odchytu jedinců. „Toto číslo se na první pohled může zdát poměrně vysoké, ale vezmeme-li v úvahu celou řadu ohrožujících faktorů a přirozené kolísání populace, zjistíme, že se jedná o krajní hodnotu. Z hlediska zajištění dlouhodobé perspektivy zdejší populace by bylo žádoucí zvýšit jejich počet alespoň na dvojnásobek, což je také jedním z cílů právě realizovaného záchranného programu,“ popsala Musilová.
Na první pohled se může zdát, že péče o hady je zbytečná, ale tato kolonie užovky stromové je na naše podmínky opravdu vzácná a její výskyt tady je opředený mnoha legendami. „Populace užovky stromové v údolí Ohře je takzvanou izolovanou populací. Zároveň se jedná o nejsevernější místo výskytu v celé Evropě. Tento ostrůvek je od ostatních příslušníků téhož druhu vzdálen přes dvě stě kilometrů.
V minulosti si lidé takto ojedinělý výskyt nedokázali vysvětlit, a tak vznikly nejrůznější mýty a fámy o jejich zdejším vysazení starými Římany, Slovany nebo rodinou Buquoyů – pánů na Horním Hradě, aby jim užovka stromová hubila myši. Přitom skutečnost je daleko jednodušší a přirozenější. Jedná se o pozůstatek z teplejšího období před přibližně šesti tisíci lety, kdy byl tento druh rozšířen po celé severní Evropě.
Příznivé mikroklimatické podmínky v údolí Ohře umožnily teplomilným užovkám přežít. V širším okolí však byly díky zhoršování klimatu vytlačeny směrem na jih. Tímto způsobem vznikl ostrůvek, který se zde drží již několik tisíc let,“ řekla Musilová.
Užovka je sama o sobě samotářka, ale je pár dní v roce, kdy má ráda společnost. „Užovka stromová, stejně jako naše ostatní druhy hadů, si nevytváří dlouhodobé svazky. Pouto se tak vytváří pouze na několik dnů v období páření, kdy se pár společně sluní a případně se oddává dalším souvisejícím aktivitám,“ uvedla Musilová.
Přestože se i přes péči svého okolí někteří jedinci z různých důvodů nedožívají vysokého věku, tak se spolku Zamenis podařilo něco neuvěřitelného. „Díky studiím početnosti, kdy jsme hady individuálně značili, jsme zjistili celkem zajímavé informace. U jednoho našeho oblíbeného hada s pracovním označením č. 54 jsme díky opakovaným odchytům mezi lety 2006 a 2016 dospěli k názoru, že jeho věk dnes činí neuvěřitelných 24 let,“ sdělila.