Držitelka čtyř zlatých medailí v orientační jízdě na horském kole Veronika...

Držitelka čtyř zlatých medailí v orientační jízdě na horském kole Veronika Kubínová. Je jedinou juniorkou na světě, které se to na MS podařilo. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Ze světového šampionátu přivezla karlovarská juniorka čtyři zlaté medaile

  • 2
Karlovarská juniorka si připsala nebývalý úspěch na světovém šampionátu. Z portugalského Mistrovství světa v orientačním závodu na horských kolech (MTBO) přivezla Veronika Kubínová hned čtyři zlaté medaile.

V karlovarské sportovní rodině Kubínových mají novou poličku. Jinam se už totiž nevešly čtyři zlaté medaile, které na portugalském mistrovství světa koncem července vybojoval rodinný benjamínek Veronika.

Jak říká, s takovou žní medailí je jediná na světě. Postavit se na start a vyhrát všechny juniorské disciplíny se totiž kromě Veroniky v kategorii juniorek a žen dosud nikomu nepodařilo. Mezi muži něco podobného vyšlo jen jednomu juniorovi z Francie.

„Je složité načasovat si formu tak, aby vyšel sprint, krátká a dlouhá trať i štafeta. V ní potřebujete, aby také dvě zbývající závodnice jely na zlato,“ vysvětlila Veronika, která je členkou oddílu orientačního běhu při TJ Slovan Karlovy Vary.

V Portugalsku si říkala, že by bylo dobré obhájit jeden titul z loňska. Pak si pomyslela, že bude hezké dovézt do Karlových Varů dvě zlaté medaile. Kdyby jí ale někdo řekl, že nejcennější kov získá dokonce čtyřikrát, tak si jen zaťuká na čelo a pošle ho rovnou do blázince.

Teď se jen těší, že z jejího úspěchu bude při setkání po prázdninách zářit jako malý kluk předseda oddílu Ladislav Frühauf. Prý by si mistryni světa hned adoptoval. „Ani náhodou!“ vzkazují s úsměvem rodiče.

Veroničin tatínek Jiří, který pečuje o dceřino závodní horské kolo, vysvětlil, proč je zisk čtyř zlatých tak vzácný. „Závodníci se mohou na šampionát sebelépe připravit, potřebují však i trošku štěstí. Kolo se rádo porouchá nebo může přijít pád. Dcera se vrátila ze šampionátu a na první vyjížďce jí prasklo lanko od přehazovačky a pak řetěz,“ podotkl Jiří Kubín.

Orientační závodění přináší peripetie v tanečních

Kubínovi se shodují, že orientační závodění má v praktickém životě své nevýhody i výhody. O nevýhodách v tanečních by mohla Veronika vyprávět. Sál byl při polce plný, takže do sebe všichni neustále naráželi. Z orientačních závodů, které se běhají, je karlovarská šampiónka zvyklá upadnout - pokud ucítí nějakou nerovnost pod nohou. Důvodem je, aby na nohu nedošlápla a nevyvrtla si kotník.

„Když jsem cítila, že jsem šlápla na palec dívce, která tancovala za mnou, tak jsem se v kotrmelci reflexivně svalila na zem. Ležela jsem na parketu a vůbec nikdo nechápal, proč jsem sebou švihla. Ve společenských šatech to nevypadá normálně jako v orienťáku, kdy nejsem v lodičkách, ale v teniskách,“ vzpomínala tanečnice.

To na konci roku, kdy se na plese celorepublikově vyhlašují nejlepší orientační závodníci, by se prý švihnutí na zem vůbec nikdo nepodivoval.

S Veronikou po boku se nikdo neztratí

Umění orientovat se v mapě má i výhody. Když je totiž někdo s Veronikou, tak má jistotu, že se neztratí. Byl to případ kamarádky, se kterou byla Veronika v pražské zoologické zahradě. Stačila se během pěti minut zorientovat podle plánku a kamarádka ocenila, že nemusela hledat vytoužená zvířata.

Že by smysl pro orientaci ocenili vrstevníci, to prý vůbec nehrozí. „Na vyjížďku na kole to s nimi moc není, protože tolik nesportují. Když nějakého kluka z kopce nebo do kopce předjedu, tak kouká a snaží se to překousnout. Jinak ale dobrý,“ usmívá se mistryně světa.

Závodí také v orientačním běhu na lyžích, kde zejména starší muži těžko snášejí, že je „nějaká malá holka rychlejší“, a většinou se neúspěšně snaží držet tempo zuby nehty, což nebývá příjemné. Mezi výhody patří i používání papírových map.

„V autě si nenecháme od navigace nakecat, abychom místo na jih jeli na sever. Papírové mapě nikdy nedojdou baterky a nepotřebuje signál z družic,“ vysvětlují Kubínovi. Jen jedna věc maminku Janu Kubínovou tíží. O úrazy totiž nebývá nouze, protože největším problémem při jízdě v terénu na kole je nahlížení do mapy a rozhodování, kam závodník pojede.

„Nikdy nevíte, kdy se dcera na horském kole rozseká. Manžel Jirka se srazil na kole s protijezdcem. Zlomil si rám a druhý cyklista si také zničil kolo,“ uvedla Jana Kubínová.

Když jde Veronika po ulici, kde jsou za výlohami obchodů vystavená horská kola a o kus dál dámské boty lodičky, tak kouká po kolech. Na lodičky ji prý moc neužije.

A se sportem souvisí i její profesní plány do budoucna. Juniorská mistryně světa v MTBO si dala přihlášky na dvě vysoké školy. Zapsaná je na kartografii, ale i na pedagogické fakultě se zaměřením na tělovýchovu a sport. Už je rozhodnutá pro pedagogiku. Jak říká, sport je sport.

„Dostala se k němu neplánovaně. Byli jsme při dovolené na vícedenních orientačních závodech na kole. Veronika jezdila nejmladší kategorii do 14 let a všiml si jí reprezentační trenér. Následovala otázka, jestli Veronika nechce do reprezentace. A ona, že ano, alespoň se trochu podívá po světě. Opřela se do závodění a povedlo se,“ konstatoval tatínek Jiří Kubín.

Jablko v tomto případě nepadlo daleko od stromu. Sám totiž vrcholově provozoval MTBO, dcery do něj ale nenutil. S manželkou Janou jen plánoval, že by děti měly dělat nějaký sport.

Ve výsledku holky mimo jiné jezdí na kole, na kajaku, lezou po skalách, chodí po horách a hrají míčové hry. „Všeobecná příprava je nejlepší pro vrcholovou disciplínu, člověk by se neměl do určitého věku specializovat,“ míní rodiče.

Plánuje závody dospělých, ale i cross country

A Veroničiny sportovní plány? Ještě příští rok se vejde do juniorské kategorie 18 až 20 let.

„Když pak vydrží zdraví a vyvedou se tréninky, tak zkusím závodit mezi dospělými. Jinak bych chtěla vyzkoušet normální cross country, jako jezdí olympionik Jaroslav Kulhavý. Jak se totiž říká, orienťák se dá jezdit i na stará kolena,“ vysvětlila šampiónka.

A aby toho nebylo málo, letos se nominovala na juniorské mistrovství světa v orientačním závodě na běžkách.