Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sokolovská gymnazistka přibližuje celé Evropě osudy odbojářů

  7:01aktualizováno  7:01
Byly to takřka zapomenuté osudy lidí, kteří kvůli nesouhlasu s poválečným vývojem skončili v uranových dolech. V rámci soutěže Eustory je připomněla šestnáctiletá studentka 5. A sokolovského gymnázia Markéta Šteklová. Když se přitom do pátrání po účastnících takzvaného třetího odboje na Sokolovsku pouštěla, netušila, jak moc bude úspěšná.

Markéta Šteklová, studentka sokolovského gymnázia, která vyhrála 1. místo v českém ročníku evropské dějepisné soutěže. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Desátý ročník národního kola evropské dějepisné soutěže Eustory, jehož tématem bylo najít místo, osobnost či událost, které utvářely historii, totiž vyhrála. Jednou z cen je právo účastnit se summitu v Berlíně, na který se sjedou vítězové z řady evropských zemí.

Co je Eustory za soutěž?
Je určená pro studenty středních škol, kteří pátrají po regionálních událostech 19. a 20. století či zajímavých osudech místních lidí. Soutěžící si mohli zvolit jakoukoli osobnost a odhalit její minulost, případně zjistit, jak konkrétní událost utvářela historii. Muselo se ale jednat o dosud neobjevenou, nikde nepublikovanou věc, která musela být skutečně autentická.

Jaké téma jste si zvolila?
Zaujal mne takzvaný třetí odboj na Sokolovsku. Konkrétně jsem se zaměřila na popsání jednoho prakticky neznámého případu politické perzekuce z 50. let, jenž byl v archivních materiálech označen jako „Michal Kičera a spol.“

O co šlo?
Jednalo se o skupinu, kterou zčásti tvořili vojáci sokolovské posádky, propuštění po únoru 1948. Ti nebyli spokojeni s novými poměry a hodlali navázat kontakty se západními organizacemi. Za tím účelem se pokusili sestavit vysílačku, vytvořili letáky, sháněli spolupracovníky a prostředky na další činnost.

Co je soutěž Eustory

  • Eustory je evropská historická soutěž, organizovaná nadací Körber Foundation, do které se mohou od roku 2 000 zapojit studenti českých středních škol.
  • Je rozdělena na národní, samostatné soutěže, jejichž vítězové se setkávají na mezinárodních letních akademiích.
  • V současnosti se projektu účastní 15 evropských států, mezi jinými například Německo, Polsko, Rusko, Ukrajina, Švýcarsko, Slovinsko, Slovensko, Litva či Česká republika.
  • Téma prací se vždy vyhlašuje pro daný ročník v každé národní soutěži centrálně. Cílem projektu je probudit zájem mladých lidí o historii a o její studium, ale také přispět k pochopení národních odlišností i toho, co národy Evropy spojuje.

Jak to dopadlo?
Skupina byla vyzrazena a její členové zatčeni. Dostali tresty v rozmezí od jednoho roku do 15 let, které si většinou odpykali v prostředí jáchymovských a příbramských uranových dolů. Za pomoci mého učitele Vladimíra Bružeňáka se mi podařilo dohledat i jejich osudy po propuštění z vězení.

Odkud jste čerpala informace?
Nejvíc údajů jsem získala z vyšetřovacího spisu. Pak jsem se díky učiteli Bružeňákovi seznámila s prací v archivu a našla ty správné lidi. No, a pak bylo také důležité pokládat jim ty správné otázky.

Jak dlouho jste na tématu pracovala?
Asi půl roku. Bylo to docela náročné, jezdili jsme s panem učitelem několikrát i do archivů v Praze. Navštívili jsme Národní archiv, Archiv bezpečnostních složek a Vojenský historický archiv.

Vy jste ale obcházela i pamětníky přímo na Sokolovsku. Zjistila jste něco zajímavého?
Spoustu údajů a všechny byly nesmírně zajímavé. Většinu jsem se snažila zužitkovat ve své práci. Hodně jsem se dozvěděla například od Martina Motlíka, jeden člen skupiny byl totiž jeho příbuzný. Spoustu věcí mi řekli bratři Rundové. Od nich mám informace o dalších skupinách v odboji.

Podařilo se vám vypátrat nějakého dosud žijícího člena skupiny?
Poslední žijící byl Čeněk Zuna. Ten zemřel nedávno, mám dokonce jeho barevnou fotografii. S panem Bružeňákem jsme zkoušeli dohledávat i stopy dalších, ale potřebovali bychom na to mnohem víc času. Hodně mne překvapilo, že o vedoucí osobnosti celé skupiny toho víme hodně málo. Není jasné, co se s ním stalo. Není pohřben na sokolovském hřbitově, nevíme, kam odešel. Byl původem z Podkarpatské Rusi, tak možná stopa vede tam. Zapsala jsem si i hodně rodinných historek, které už se nevešly. Možná je využiji v další práci.

Takže na obzoru je další soutěžní text?
Určitě, jen tak toho nenechám. Mám v plánu zmapovat rok 1968 na Sokolovsku, ale asi zatím zůstanu u třetího odboje. To je v tuto chvíli téma, které mne opravdu zajímá.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jaroslav Kratochvíl vede od srpna sokolovskou nemocnici, kterou provozuje...
Hlavní je získat si lidi a dát jim, co potřebují, říká nový šéf nemocnice

Jak vidí sokolovskou nemocnici její ředitel Jaroslav Kratochvíl po měsíci a půl, kdy ji vede? Nový šéf chce svou strategii postavit především na zaměstnancích.  celý článek

Ilustrační snímek - prase divoké
Visím na plotě a bojím se divokých prasat, volal muž strážníkům

Nezvyklý telefonát řešili ve čtvrtek brzy ráno karlovarští strážníci. Volal jim řidič MHD, kterého vystrašila divoká prasata. Muž visel na plotě a bál se, že...  celý článek

Pracovníci úklidové firmy odstraňují žvýkačky nalepené na pěší zóně v Chebu.
Rozšlapané žvýkačky a mastné fleky na chebské pěší zóně odolávají úklidu

Chebská pěší zóna se důkladného úklidu jen tak nedočká. Očista světlé kamenné dlažby, která je plná rozšlapaných žvýkaček a mastných fleků úporně vzdorujících...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.