Často jde o minuty a vodní živel si bere lidské životy. Před dvěma týdny zemřela žena, když se s ní a jejím doprovodem za silného větru převrhl na Jesenici člun, o pár dnů později vyhasl život šestnáctiletého chlapce, který plaval pro míč.
U převrácené lodě zasahovali hasiči |
Vodní záchranáři, přestože patří do integrovaného systému kraje, pracují na Jesenici dobrovolně, bez nároku na odměnu a ve svém volném čase. Ukazuje se však, že jen nadšení nestačí a lidí, ochotných věnovat svůj volný čas vodnímu záchranářství, ubývá. Dokonce natolik, že dnes už mohou sloužit jen o víkendech. A jak sami říkají, pouze v nouzovém režimu.
Přesto mají na svém kontě řadu úspěšných zásahů. „Někdo by měl konečně říct, že nás tady chce a že pomůže s financováním. V současné době nás každoročně dotuje částkami od 20 do 49 tisíc korun jedině město Cheb. Peníze stačí tak na pohonné hmoty a servis člunů. Všechno ostatní financujeme ze svého. Jsme na tom tak, že v současné době nejsme schopni dát lidem ani záchranářské tričko,“ tvrdí předseda pobočného spolku Vodní záchranné služby Českého červeného kříže Karlovy Vary - Jesenice Martin Schmid.
Podle jeho slov sice spolek dostal do užívání pozemek vedle městské plovárny, ale protože se na něm nesmí stavět, vyrostl zde pro záchranáře jen přístřešek bez sprch a sociálního zázemí. Citelně chybí i ošetřovna. „Ano, neprší na nás. Ale jinak je to zázemí tragické a vůbec neodpovídá standardům. Rozšířit služby je momentálně nemyslitelné,“ argumentuje Schmid.
Dodal, že právě kvůli dlouhodobému podhodnocení a nezájmu o vodní záchrannou službu, ale i polním podmínkám došlo k propadu členské základny. Těch, kteří jsou schopni a ochotni sloužit, je podle slov Schmida momentálně kolem deseti.
„Lidé toho mají plné zuby. Odslouží rok, dva a odcházejí. Personálně už jsme silně zdecimovaní. A získat posily není jen tak. Než se z člověka stane záchranář, trvá to nějaký čas. Ti lidé musí projít nejrůznějšími kurzy, musí mít řidičáky na člun, je tam tlak na další vzdělávání. A v současné době si všechno musí platit ze svého. To jsou desetitisíce korun,“ vysvětluje Schmid.
Není to jen o penězích, ale hlavně o podpoře. „Přestože v kraji máme jedenáctou největší přehradu v republice, z mnoha stran cítíme nezájem. Chybí vůle pomoci, podpora a bez toho to nejde. Tuhle práci není možné vykonávat čistě na dobrovolnické bázi,“ myslí si Schmid.
Vodní záchranáři jsou na místě okamžitě
Největší devizou vodních záchranářů je prý skutečnost, že dokážou zkrátit dojezdové časy, tedy dobu, po kterou lidé ve vodě zůstanou bez pomoci. Když jsou na místě, vyjíždějí okamžitě. Často i k převráceným lodím nebo posádkám v nesnázích.
Teď se snad vodní záchranné službě začíná blýskat na lepší časy. O krizi kolem ní se začalo zajímat vedení kraje a přislíbilo pomoc. „Musíme tu situaci urychleně řešit. Je tam ale mnoho otázek. Předpokládám, že se všichni sejdeme u kulatého stolu a budeme hledat nějaké východisko,“ potvrzuje karlovarský hejtman Petr Kubis, kterého mrzí, že se o potížích vodních záchranářů dozvěděl až zprostředkovaně.
„Řešíme horskou službu, dobrovolné hasiče, všechno se nám podařilo nějak narovnat, jdou tam finanční prostředky. Podobně jsme se mohli už dávno věnovat i vodní záchranné službě. Je ale třeba komunikovat a nenechávat to dojít do extrému,“ míní Kubis, který se už ve věci sešel s krajským ředitelem hasičů Václavem Klemákem.
„Ubezpečil mne, že v případě potřeby jsou hasiči na místě i se člunem do deseti minut. Ale já myslím, že pokud jsou v kraji takoví nadšenci, kteří ve vlastním volném čase pomáhají lidem na Jesenici, tak je pojďme podpořit. Tím nechci říct, že tam nalejeme miliony, o tom to není. Spíš se jedná o to, abychom našli nějaký způsob, jak dál,“ dodává hejtman Kubis.
K nehodě loďky na Jesenické přehradě vyjížděli hasiči
21. července 2020 |
