VIDEO: Bez dobré mouky, bystrého oka a šikovné ruky oplatky nevyrobí

  • 2
Už 160 let se v Mariánských Lázních vyrábějí tradiční kulaté lázeňské oplatky. A hosté lázeňských měst se nepřestávají zajímat, jak se tradiční voňavá pochutina vlastně vyrábí. Vzniká v závodě Kolonáda pod rukama sedmi desítek pekařů a pekařek.

Kromě zkušených pracovníků je třeba mít i správné suroviny. „Nejdůležitější je mouka. Používáme speciální slabou mouku, která je pro výrobu oplatek nejlepší. Má méně bílkovin – lepku a cukru,“ vysvětlil ředitel závodu Antonín Benek.

Důležitá je příprava těsta na oplatky i samotných náplní, ať již sypké nebo krémové. Do krémových náplní se musí suroviny patřičně rozdrtit a zjemnit, aby neškrábaly na jazyku. Jejich velikost pak dosahuje 23 mikronů, což je méně než průměr vlasu. Celý proces pak musí probíhat za určité teploty, aby tuk netuhl a správně spojil všechny přísady.

Připravené těsto podobné tomu palačinkovému se pak pomocí strojů nalévá na kulaté bronzové pečicí plotýnky s logem Kolonády. Po uzavření kleští pomocí přiklopení horní plotýnky začne proces vývoje značného množství páry, která před upečením těsto nakypří a dodá oplatce křehkost a strukturu.

Jeden pečicí stroj, karusel, má jednadvacet plotýnek. Jedna pekařka obsluhuje dva až tři takové stroje. Štos křehoučkých oplatkových plátů totiž musí jemně ze stroje vytáhnout a oplatku po oplatce zkontrolovat.

„Pláty pak putují do takzvané zvlhárny, kde naberou přes osm procent vlhkosti. O tu později přijdou při samotném spékání oplatek. Dostatečně zvlhlé oplatky se pak dostanou k další operaci. Musí se ručně prosypat náplní z oříšků, tuku a cukru,“ přiblížil ředitel.

Každá ze sypaček má svoji vlastní metodu, jak posyp rovnoměrně po oplatce rozložit. Některá sype prsty, jiná celou dlaní. Metod je několik, výsledek vždy stejný – voňavá oříšková lázeňská oplatka. Sypačky se po hodině práce střídají.

Pak přijde podle Antonína Beneka na řadu poslední operace – samotné spékání. I tady se ale musí prosypané oplatky vkládat do spékacího automatu ručně. Ze stroje pak vyjíždějí hotové oplatky, které po zabalení míří k zákazníkům.

U mazaných lázeňských oplatek Kolonáda je výroba podobná, jen více strojová. Pláty nemusí tak dlouho vlhnout. Ručně se pak vkládají ve štosech do automatického mazacího stroje, pozorná obsluha ale musí každou oplatku na pohyblivém pásu prohlédnout.

Další stroj podobný soustruhu pak kulaté oplatky ořízne na správnou velikost a posune k další operaci. Buď se zabalí a expedují, případně se před balením rozkrájí na oblíbené trojhránky.