Sbírka je částečně tvořena nástroji z německé vzorkovny, vzniklé před 2. světovou válkou, a dále mistrovskými nástroji vyrobenými v Lubech. Jsou zde ale i instrumenty indické, arabské či čínské.
K nejcennějším kusům kolekce patří díla již nežijících houslařských mistrů z celé Evropy. Podle znalců se v současné době cena jednoho takového nástroje pohybuje v řádech statisíců korun.
„Původ naší muzejní sbírky sahá hluboko do historie, proto je obtížné detailně popsat její vznik. Částečně vzešla z německé vzorkovny hudebních nástrojů, která byla po válce zkonfiskována. Část tohoto souboru se stala majetkem podniku Cremona. Tak se až do roku 1992 jmenovala firma, která po válce navázala na tradici výroby hudebních nástrojů v Lubech,“ uvedla Lucie Mikeska ze společnosti Strunal Schönbach.
Upřesnila, že Cremona sbírku rozšířila o zajímavé kusy tehdejších mistrů houslařů, kteří v Cremoně pracovali, ale také o historické nástroje z Amati Kraslice.
„Sbírka byla nejprve umístěna v houslařské škole, která patřila pod Cremonu a v níž vyrůstaly nové houslařské naděje. Když se pak škola v roce 2005 přestěhovala do Chebu, byly historické nástroje umístěny přímo do naší továrny, která se v roce 1992 přejmenovala z Cremony na Strunal. V roce 2016 se ale společnost Strunal dostala do dražby, v níž její majetek včetně unikátní sbírky získal současný majitel, společnost Strunal Schönbach,“ popsala porevoluční události Lucie Mikeska.
Kolekce v současné době obsahuje přibližně šedesát položek včetně smyčců a je možné zde najít i několik skutečně exkluzivních exponátů.
Příkladem může být smyčcové kvarteto, tedy dvoje housle, viola a violoncello, které zhotovil známý poválečný houslařský mistr Josef Pötzl.
„Máme tu také vyřezávané housle. Na jedněch je namísto ukončení hmatníku klasickým šnekem zhotovená podobizna Bedřicha Smetany. Další housle byly vyrobeny neznámým houslařem ze Schönbachu k 60. výročí vlády císaře Františka Josefa. Na lubech, tedy na boku těla houslí, je vyřezáno přání, řezbou je ozdoben i krk a horní deska nástroje, kde se skví znak Rakouska-Uherska. Další unikát vytvořil v roce 1930 Josef Müller. Na jeho houslích je erb a podobizna,“ upřesnila Lucie Mikeska podobu některých exponátů.
Kromě tradičních nástrojů sbírka obsahuje například barokní loutnu, citeru, nebo nejrůznější perskoarabské lidové instrumenty. Zastoupení zde má i Asie, tedy Japonsko, Čína, Korea či Indie.
„K nejvzácnějším perlám sbírky patří například housle, které vyrobil houslař Paul Mangenot z Mirecouru ve Francii a velkou historickou hodnotu má již zmíněné kvarteto,“ konstatovala Lucie Mikeska.
Na některé nástroje se však už v současné době nedá hrát. „Protože jsou to muzejní kousky, nejsou přehrávané. Pokud by měly opět sloužit, potřebovaly by lehce opravit a seřídit,“ vysvětlila.
Přímo v továrně funguje muzeum historických nástrojů, kde je možné si je prohlédnout. Návštěvnost je ale minimální. Skvosty tak většinu roku leží bez užitku.
Firma proto zvažuje, že sbírku prodá. Oslovila už před časem město Luby, zda by nemělo zájem kolekci odkoupit a umístit do městského muzea hudebních nástrojů, které má v Lubech vzniknout.
„My bychom byli nejraději, kdyby zůstala doma, v Lubech, i když zájemce odjinud také máme. Nechali jsme zástupce města nahlédnout do znaleckých posudků, které jsou k jednotlivým nástrojům k dispozici. Konečná cena bude výsledkem jednání,“ odpověděla Mikeska na dotaz, za jakou cenu firma městu soubor nástrojů nabízí.
Podle starosty Vladimíra Vorma město Luby o nabídce ví a bude o ní jednat. „V tuto chvíli však k tomu nemohu říct nic bližšího. Jsem ve funkci teprve pár dnů. Já samozřejmě na to svůj názor mám, ale nechci nikoho ovlivňovat, ani předem odkrývat karty,“ uvedl starosta Vorm.
24. září 2017 |
