„Moje pátrání skončilo tím, že jsem jej propagoval coby stránku na Facebooku. Pak jsem měl jinou práci a dost času mi sebrala i příprava výstavy. Stránku vidělo 17 tisíc lidí a přišly mi báječné ohlasy i slova podpory z celé republiky. Pořád doufám, že se Elsu podaří najít,“ řekl.
Když se Elsa před šesti lety z legendárního karlovarského klubu ztratila, mávl nad tím výtvarník rukou. Jenže pak jej přátelé přesvědčili, aby si založil profil na sociální síti a začal po své prvotině pátrat. Ozval se mu řidič, který vezl vybavení Rotes Berlina do Neratovic. Tam ale stopa zmizela.
„Pořád ještě doufám, že se nakonec najde,“ uvedl Tomáš Dolejš. Domnívá se přitom, že neskončila ve sběrných surovinách, neboť součástí vybavení klubu byla i spousta mnohem těžších předmětů, jako třeba kovové sloupy, židle a stoly. „Ty by byly pro sběrače kovu jistě zajímavější než Elsa. Myslím si, že skončila někde jako strašák v zelí,“ řekl.
Bohyni vítězství chce Tomáš Dolejš hledat i poté, co výstava v Drahomíře skončí. Počítá i s tím, že by mohlo jít o celoživotní pátrání, přesto jej vzdát nechce. Na dvojvýstavě, kterou chystá společně s malířkou a grafičkou Alenou Antonovou, připomene Elsu alespoň plakátem.
„Samozřejmě mě mrzí, že tam nebude, na druhou stranu mě těší, že vystavím svá další díla, a to pět velkých věcí, které prostor galerie z velké části zaplní a pak nějaké menší objekty,“ popsal. Ačkoli mu přátelé radí, aby Elsu nehledal a raději ji vyrobil znovu, Tomáš Dolejš už se nechce vracet ve své tvorbě zpátky.
Před první výstavou, jejíž vernisáž se koná 4. listopadu, je prý trochu nervózní. „Když jsme odhalovali v Rotes Berlin anděla nebo pak ve Slash Baru indiána, vždy bylo plno. V Drahomíře je ale trochu komornější atmosféra než v klubech, a tak doufám, že se tam všichni lidé vejdou,“ řekl.
