Pracoviště operátorů záchranné služby, odkud řídila Zuzana Svitáková oživování...

Pracoviště operátorů záchranné služby, odkud řídila Zuzana Svitáková oživování novorozence. | foto: Petr Kozohorský, 5plus2.cz

Zachránila dítě po telefonu. Největší odměnou byl křik novorozence

  • 11
Byl to příběh, po jehož šťastném konci slzelo osazenstvo na karlovarském operačním středisku krajské záchranné služby dojetím. Vše začalo telefonátem na linku 155. Maminka v šoku prosila záchranáře, aby přijeli, protože se jedno z novorozených dvojčat začalo dusit zvratky.

Telefon, který nedávno zazvonil tři minuty před desátou hodinou večer, zvedla operátorka Zuzana Svitáková. Ze Sokolovska volala plačící maminka týdenních dvojčat.

„Takových telefonátů, v nichž lidé říkají, že jim dítě přestalo dýchat, máme spoustu. Atypické bylo, že jsem si nakonec nechala dát na ucho babičku dvojčátek a poděkovala jí. Zachránila si totiž vnoučka podle našich instrukcí sama,“ řekla Zuzana Svitáková z Karlových Varů, která je původním povoláním zdravotní sestra.

Právě babička vystřídala na žádost operátorky při oživování bezradnou maminku. Ta totiž nevěděla, jestli novorozenec dýchá, či ne.

„Při poslechu tohoto dvacetiminutového hovoru nezůstalo na záchrance jediné oko suché, protože celý příběh byl velmi emotivní. Každou matku i babičku to chytlo za srdce. Představili jsme si, že by se to mohlo stát i nám,“ uvedla mluvčí krajských záchranářů Petra Bakurová.

Vše nakonec dobře dopadlo, i když byla po chvíli na dně i statečná babička. V době, kdy byla sanita téměř u domu, totiž oživený chlapeček opět přestal dýchat. Celý hovor trval 20 minut. Posádka byla na místě za 11 minut od výzvy, za 9 minut od výjezdu.

Přijeďte, pes má zlomenou nohu, potřebuje k veterináři!

Emoce, ale zcela opačného rázu, podle zdravotníků vyvolávají případy, ke kterým by záchranářský tým jezdit vůbec nemusel. Jedná se například o malou ranku, kterou si udělal pacient sám na ruce. Anebo zcela smrtelně vážně si zavolal lékaře řidič, který přejel psa a zlomil mu nohu. Automobilista po záchranné službě požadoval, aby pejska naložila do sanitky a odvezla na veterinu.

Linku tísňového volání jednou vytočila maminka kvůli tomu, že její dítě odmítlo sníst předepsané léky. „Maminka říkala, že musíme rychle přijet. Operátorka mamince vysvětlila, že se musí obrátit na dětského lékaře, který léky předepsal,“ vzpomíná Petra Bakurová.

Operátorka Zuzana Svitáková má na tísňové lince dlouholetou praxi. Během ní na dálku za vydatné pomoci duchapřítomných tatínků odrodila při převozu do nemocnic několik dětí. Bohužel jsou i případy, které nedopadly dobře. Zejména, když se jedná o seniora nebo vážně nemocného pacienta.

„Člověk ale na to nemůže stále myslet, protože by se musel jinak zbláznit. Každému, kdo na linku 155 zavolá, bych poradila, ať zůstane klidný, pokud to jen trošku jde. Důležité je říci adresu a reagovat na naše otázky, abychom hovor zbytečně neprodlužovali. Když na mě někdo bude jen křičet dělej, dělej, tak nebudu vědět, kam mám záchranáře poslat. Stává se, že se ptám, kde jste? A odpověď zní, no přece tady, doma,“ vzpomínala Zuzana Svitáková.

Potřebuji jen poradit, volají někdy lidé na linku 155

Občas si pracovnice na dispečinku připadají jako v psychologické poradně. Tu a tam se někdo ozve, že nepotřebuje zdravotnickou pomoc, ale poradit v těžké životní situaci.

Pak jsou na telefonu všechny pracovnice jako teta Sally z redakce z někdejšího týdeníku Mladý svět. Radí totiž, jak si uzdravit nejen tělo, ale i bolavou duši. Do chvíle, než přijede záchranka, si tak povídají třeba se ženou, která sedí doma ve vaně a chce si podřezat žíly.

A jak operátorky po náročných telefonátech relaxují? Otevřou si okno, udělají několik dřepů anebo si zajezdí na rotopedu. Jednou z největších odměn ale pro Zuzanu Svitákovou bylo křičící dvojče. Kdo totiž křičí, ten dýchá a je v pořádku.

Jednou z odměn bývají i slova omluvy. Volající se kají, že byli na operátora oškliví. Mají radost ze záchrany života. Operátoři dostali i křičící dárek. Tatínek jim totiž přinesl ukázat dítě, odrozené nedaleko Nejdku po telefonu. Letos budou holčičce čtyři roky.

Drama na lince 155

Přepis dramatického hovoru, který vedl k záchraně chlapce

Operátorka: „Podívejte se, jestli má něco v pusince.“
Maminka: „Pozvracel se.“
Operátorka: „Tak mu tu pusinku, vyčistěte, rychle!“
Babička: „Nemá v pusince nic.“
Operátorka: „Nic. Dobře, položte ho na zem, dýchněte do něj dvakrát, ale jen obsahem toho, co máte v puse.“ „Dýchá? Dýchá? Halo, slyšíte mě?“
Maminka: „Nedýchá.“
Operátorka: „Vezměte ho do ruky, otočte ho obličejem dolů a bouchněte ho mezi lopatky, aby to z něj vypadlo, rychle. Řekněte mi adresu. Hned vysílám posádku. Vyklepali jste to z něj? Vyklepejte to z něj! Když to nepůjde, budete mačkat hrudník. Musíte dítě přimět k pláči, aby se nadechovalo, trošičku ho poplácejte, musí plakat. Vezměte ho do ruky obličejem do dlaně, otevřete prstem pusinku a poplácejte ho mezi lopatky, musíte z něj dostat to, čím se dusí. Sanitka jede, nebojte, teď musíme ale malinkému pomoct. Máte? Já ho chci slyšet. Dýchá?“
Maminka: „Nevím.“
Operátorka: „Otočte si ho, koukněte na něj. Co dítě dělá? Kouká na vás?“
Maminka: „Je takovej nepřítomnej.“
Operátorka: „To nevadí, důležité teď je, jestli dýchá nebo ne. Položte ho tedy na zem, znova do něj dvakrát dýchněte, jen obsahem, co máte v puse. Nadechlo se?“
Maminka: „Ne.“
Operátorka: „Takže budeme mačkat srdíčko. Vezmete si ho do dlaní a palci budete mačkat hrudníček - 1, 2, 3, 4. Máte? Výborně. Mačkejte, dokud nepřijedeme.“
Maminka: „Nereaguje.“
Operátorka: „Jde o to, jestli dýchá, jestli reaguje nebo ne teď není důležité. Musí dýchat. Mačkáte mu ten hrudníček? Slyšíte mě, maminko? Dejte mi někoho k telefonu, nebo mě poslouchejte a babička ať mačká.

Další minuty oživuje malého vnuka babička.

Operátorka: „Nepropadejte panice, pokuste se uklidnit a snažte se tomu dítěti pomoct. Musíte mačkat, za chviličku je tam sanita, ale musíte mačkat a nepřestávat. Musíme mačkat, dítě musí dýchat. Jestli to přestane babička zvládat, musíte jí ihned vystřídat.“
Babička: „Nadechl se. Co dál?“
Operátorka: „To je ono.
Babička: „Vydrž, ty jsi bojovník!“

Po chvíli se podaří děťátko zachránit a rozpláče se do plna. V tu dobu dorazí i záchranáři, kteří dítě přebírají do své péče. To zejména zásluhou babičky, která prováděla záchranu vnoučka 12 minut.