„Výra jsme vypustili z Podhorního vrchu nad Mariánskými Lázněmi. Ornitolog Dětmar Jäger ještě předtím opatřil nohu ptáka kroužkem. Teď už to bude plně na výrovi. Potravní nabídka je v tuto roční dobu bohatá. Myslíme si, že by měl návrat k samostatnému životu zvládnout,“ neskrývá radost Zdeněk Soukup, správce přírodní rezervace Soos, pod níž záchranná stanice spadá.
Zpočátku však vyhlídky na zotavení zraněného výra příliš růžové nebyly. Zdeněk Soukup ho odchytil v lokalitě zvané Kňafák nedaleko Dolního Žandova.
„Zavolali mi ze Správy Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les, že mají zraněného výra. Vypadalo to, že je dost potlučený, oba stojáky (nohy, pozn. red.) měl ochrnuté, nemohl se vůbec postavit. Dva dny předtím řádila v kraji vichřice, a tak si myslím, že na výra spadla silnější větev nebo jím mrštil poryv větru. Ten pták byl v podstatě schopný se jen plazit na zemi. Byl na něj dost žalostný pohled,“ popisuje tehdejší stav vzácného ptáka správce Soukup, pro kterého byl výr prvním pacientem po nástupu do funkce.
Přivolaný veterinář určil, že problém je neurologického rázu. Výrovi začal podávat injekčně protizánětlivé léky. Cílem bylo zmenšit otok, který tlačil na nervová zakončení. K tomu výr dostával velké dávky vitaminů skupiny B.
Přestože to zpočátku vypadalo téměř beznadějně a lidé ze záchranné stanice se už smiřovali s tím, že potlučený pták buď uhyne, nebo bude muset do konce života zůstat ve voliéře jako zvíře s hendikepem, denní péče přinesla ovoce. Za čas výr začal nohama lehce pohybovat a posléze se na ně dokázal i postavit.
„V intenzivní léčbě jsme nepolevovali a nakonec jsme s veterinářem došli k závěru, že výr, o němž si myslíme, že je vzhledem k velikosti samice, a kterého moje šestiletá dcera oslovovala jménem Sára, je připravený na vypuštění,“ pokračuje Zdeněk Soukup.
Jenže v lokalitě, kde byl výr odchycený, návrat do volné přírody nepřicházel v úvahu. Hnízdo u Kňafáku už bylo obsazené.
„Jsou tam jediná potvrzená mláďata výra velkého ve Slavkovském lese. Kdybychom tam toho našeho vypustili, hrozilo by, že bude brát cizí mláďata jako vetřelce a zabije je. Proto jsme se po dohodě se zoologem Pavlem Jaškou z Agentury přírody a ochrany krajiny rozhodli vypustit sovu, o kterou jsme pečovali téměř patnáct měsíců, v neděli v podvečer z vrcholku Podhorního vrchu nad Mariánskými Lázněmi. Je to ideální místo a já věřím, že výr, který byl naším zatím nejdéle léčeným zvířecím pacientem, zde najde dostatek potravy, že se mu zde zalíbí a možná se tu i usadí,“ dodává Soukup.
Výr velký, latinsky Bubo bubo, patří k největším sovám. Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná. Na hlavě má totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška. Proto se mu také někdy říká ušatá sova. V České republice je chráněn jako ohrožený druh.
