V jeho práci mu pomáhaly stovky dobrovolníků a nadšenců z okolí i celého Česka.
„Za jejich podpory se nám podařilo v krátké době vyčistit hlavní přístupové cesty hradem a celkově téměř třetinu celého areálu. Z hradu jsme vyvezli na 700 nákladních aut suti,“ vzpomíná Pavel Palacký na své začátky v roli hradního pána.
Prvních pět let ale nebydlel v žádné z komnat. Nedalo se to. I s rodinou se usídlil v maringotce zaparkované na nádvoří. Stojí tam dodnes, jako připomínka toho, čím musel on i jeho rodina projít.
Potřebuje peníze
Část hradu je už pod střechou, jenže do té zbývající ještě zatéká. A peníze i síly ubývají. Proto se rozhodl Pavel Palacký znovu požádat veřejnost o pomoc.
Tentokrát formou crowdfundingu, tedy hromadného financování na Hithitu. Na získání potřebného půlmilionu korun má 44 dnů. Zájemci najdou jeho projekt pod názvem Zastřešíme Horní hrad.
Případní dárci si mohou vybrat i způsob odměny. Ať už nechají zvěčnit své jméno na bráně, střešní tašce nebo možnosti zvolit jméno pro některého z hradních pávů.
„Na tuto formu jsme dostali doporučení, dobré zkušenosti s ní mají i na hradě Hartenberk na Sokolovsku,“ vysvětluje Pavel Palacký, proč se rozhodl právě pro tento způsob. Líbila se mu i forma, jak jsou jednotlivé projekty prezentovány. „A také jsme získali šikovnou kolegyni, která má s Hithitem výborné zkušenosti a celý projekt nám na míru připravila,“ dodává Palacký s úsměvem.
Vybrat potřebuje 500 tisíc korun. „Do opravy střechy půjdeme, pokud se vybere víc než polovina potřebné sumy,“ zdůraznil Pavel Palacký.
Genius loci
Horní hrad získal už sice v roce 2000, ale samotné místo mu učarovalo mnohem dříve. „V roce 1994 jsem poprvé s přáteli zavítal během naší cesty Poohřím do údolí Hornohradského potoka a spatřil Hauenštejn. Opuštěně a majestátně vévodil údolí, obtékán dvěma potoky, zápasil se záplavou bujné zeleně, která jej většinu pohlcovala,“ popisuje první příchod na hrad.
O pár let později zjistil, že o hrad se stále nikdo nestará, a ten postupně podléhá zubu času. Hrad ho natolik uchvátil, že ho nakonec koupil a začal zachraňovat. Chce ho zachovat v jeho nejvěrnější goticko-renesanční podobě a uchovat ho pro další generace. A to nejen jako symbol historie, ale i jako místo pro mezigenerační setkávání.
„Jsme rodinným hradem, na exponáty si můžete sáhnout, neexistují u nás červené šňůry oddělující návštěvníka od hradních prostor,“ zdůrazňuje hradní pán.
Na hradě se pravidelně konají nejrůznější akce, o víkendu to bude tradiční Chvála medu.
