O myšlenky, které se jí při běhání rodí v hlavě, se Zuzka Součková už nějaký čas dělí se čtenáři svého blogu na iDNES.cz. O běhání je i její prvotina, knížka nazvaná Když se dáma rozběhne… ani v padesáti není pozdě.
Na otázku, proč vlastně začala běhat, odpovídá Zuzka Součková bez rozmýšlení: „Abych se mohla pořádně najíst!“ Jedním dechem ale přiznává, že i přestože týdně uběhne až čtyřicet kilometrů, stále si musí jídelníček kontrolovat. „Miluji čokoládu a sladké. Díky běhání ale mohu občas zhřešit,“ směje se.
„Pokud si ale někdo myslí, že se dá běháním rychle hubnout, tak ho musím zklamat. Pár kil jsem sice shodila, ale spíš se mi upravila postava a zpevnily svaly.“
Hlavně však chtěla překonat sebe samu. Vzpomíná, jak jednoho dne z ničeho nic poprosila muže, jestli by si s ní nešel zaběhat. „Od té doby běhám. Začátky byly hodně krušné a těžké, nepopírám. Bolelo to, ale stojí to za to,“ tvrdí.
„V současné době uběhnu tak třicet až čtyřicet kilometrů týdně. Svůj měsíční rekord jsem zaběhla letos v únoru. Rovných 200 kilometrů. Běhám za každého počasí. Běhám v přírodě. Běhám pro radost. V letošním roce bych chtěla uběhnout tisíc mil, což je přibližně 1 600 kilometrů. Už jsem asi na své denní dávce endorfinů závislá.“
Víkendový půlmaraton pro radost
Se svým manželem tak tráví společný čas běháním. Jezdí společně na závody nebo si jen tak o víkendu zaběhnou sami půlmaraton. „Někdo navštěvuje hrady a zámky, my běžíme do deset kilometrů vzdálené hospody na polévku k nedělnímu obědu,“ směje se.
Říká se, že běhání vyčistí hlavu, protože při něm člověk nemusí na nic myslet. Zuzku Součkovou naopak při běhu leccos napadne. „Dá se říct, že běhám, abych měla o čem psát. A píšu proto, že se mi při běhání v hlavě rodí skvělé myšlenky. Postupem času jsem je začala dávat na papír. No tak dobrá, do PC. A začala jsem přemýšlet, že si založím blog.“
V době, kdy se rozhlížela a hledala, kde svůj blog založit, vyšla na iDNES.cz výzva: Pište blog o běhání a nejúspěšnější blogerka pojede na půlmaraton do San Francisca.
V té době už měla za sebou několik půlmaratonů, maraton, čtyřiadvacetihodinovku a začala s terénními triatlony. „Bylo tedy o čem psát. Nakonec jsem na ten půlmaraton v San Franciscu opravdu jela. To bylo asi nejdál, kde jsem běžela,“ zamýšlí se Zuzka Součková a zároveň nastiňuje plány do budoucna.
Když běh inspiruje
„Momentálně se chystám na závod Vltava Run, který je dlouhý 350 kilometrů. Jedná se o štafetu. Běžíme od pramene Vltavy z Kvildy až do Prahy. Tady budu reprezentovat běžecký portál iDNESu - RUNGO. V květnu mě čeká horský půlmaraton v Beskydech. Pravidelně běhám Poutní maraton v Chebu. V loňském létě jsme část dovolené proběhali v rakouských Alpách. Myslím, že se tomu dá říkat závislost.“
Svoje povídky, které ji napadají při běhání, vydala Zuzka Součková i knižně. „Je to o mně, matce tří dětí, která, ačkoli jí nebyl nadělen sportovní talent, začala chvíli před padesátkou běhat. Nenajdete tu tréninkové plány ani návody. Ale najdete tu inspiraci a motivaci. Pokud máte strach začít běhat, abyste se nezesměšnili, ale cítíte touhu vyběhnout, určitě si knihu přečtěte,“ radí ženám, ale i mužům.
Přestože útlá knížka vyšla v závěru loňského roku, už je rozebraná. Zuzka Součková už chystá další. „Ano, už mám koncepci, název a do dvou let bych ji chtěla vydat. Ale, jak říká klasik, knížka není jen o tom, že autora políbí múza. Musí se vysedět. Ale může mi někdo vysvětlit, proč mě ta múza pravidelně líbá zrovna v půl páté ráno?“
